Přirdoušení

*


každý
ve svých mrtvých

boDECH..........



Hedvábnou stezkou v posmutnělých stráních
vznáší se kousek pousmání
nad okřídlenými skutečnostmi
v nevinných všedních dnech
tak prostých a předvídatelných
jako následující noční nebe
bez hvězdných nadějí
- vzhlížím
už ani tam se nesmějí
čekám na zázrak
v který už nevěřím
je to jako kdyby měla skála oživnout
v okamžiku
a stejně
zůstalo by vše bez povšimnutí
jen tak..

čas je neúprosný
pohled na svět bolí
mlha zatarasila cesty k sobě samým
a klíče už se nevyrábí
pocity zkrachovaly v planých slovech

a my
usínáme
na nebeských schodech

a marně čekáme
na vysvobození

na probuzení naší hrdosti
při zatmění mysli

MYSLI?



každý
ve svých mrtvých

boDECH..........


(postrádá k-y-s-l-í-k)