Cizinec

Já, cizinec z jiného světa

na nebeskou klenbu pohlížím

jak motýli a ptactvo sem tam létá

nad smyslem života přemýšlím.

Jak bílé mraky pomalu se sunou

tou jasnou modrou září

jak slunce soupeří s lunou

a ani jeden z nich se nepřetváří.

Já, milovníkem pozemských krás,

ač s mladým tělem, duši staletou mám

a z hrudi prýští mi nekonečný jas

proč žít a milovat už nehledám.

Já, ničitel smutku, já přináším štěstí

a do temných dní světlo vnáším.

Jak pralesem si mé světlo klestí

cestu, která do života vás přináší.

Já jsem ten, kdo do deprese vaší

potichu vejde a všechno zpřehází

a nenápadně, však z jasnou destrukcí

smutek z vašich životů vyhází.

 

Takovou moc, já, cizinec z jiného světa,

takovou a ještě větší moc já mám,

však abych uzdravit tě mohl zcela

najít musíš si mě sám.

 

Když budeš chtít a budeš po mě toužit

když půjdeš pro mě na samý světa kraj

pak stačí jen nad krajinou kroužit,

pak jak vítr s motýlem si hraj.

A já objevím se, žádný strach.

Když nechceš truchlit a chceš mě znát,

trochu se snaž a já objevím se rád,

jsem totiž Radost

na každý pád...