Ikarův pád

Spatřil jsem obraz bělostných Ikarových křídel,
jakožto dávný symbol jejich nositele,
jehož strmý vzestup, jenž byl předapokalyptickou zvěstí jeho rychlého pádu,
se stal vzorem pro mnohé další, kteří možná zpívali
ještě tesknivější žalozpěvy než syn Daidalův při svém pádu,
avšak stejně jako jemu,
ani jim nedostalo se ucha schopného naslouchat drásajícím melodiím bolesti
a proto skončili nevyslechnutí, šílení, blouznící při denních nocích,
to pro ně deklamuji tuto trpkou modlitbu,
to pro ně vznáším tuto žalobu na bezpáteřní masy,
žaluji je za ztrátu páteře,
žaluji je za tisíce atentátů na křehké artefakty geniality,
žaluji je za pokus o ukřižování proroků kosmického vědomí,

Žaluji je za hru,
jenž životem jest,
žaluji je za hru,
jenž nemohu snést.