zlomená tuha...

kraj ztuhl úporným mrazem
zatímco na břidlicové obloze
září jiskřivě přibité hvězdy
jako ledová tříšť
paže hvozdů šediví
a prsty jsou stříbrné…

mezery v lese
vypadají jako bezednost
temných slují
bezcitného pekla
nezměrné zimy
takže i svůdně oblá
věž kostelíka
vypadá pohansky
jakoby barbarská
vklíněná mezi skalisky
divokého Severska…

divná noc
na procházky
kdy stromy jsou černé
jako chocholy pohřebních koní
kdy vůně vlhkých zahrad
rozbitých váz
a křivd jež už nelze odčinit
proniká
ale někdo to tak má…

kam si
schová rozvážný člověk oblázek?
na pláž
a kam list?
do lesa
co když tu pláž ani les nemá?
tak si je vytvoří
moment chcete říct…ale ne!

ano
tohle nekropole je mé…