Jarní vítr

Čmeláčci potají,

melodii větrnou,

jen ať si zahrají,
a strachem netrnou.

Láska nás nebolí,
jen nás tak zahřívá,
je to jen soukolí,
jenž píseň nám zazpívá.

Stín z lučních květů
provází nás tmou
a navrdory světu,
já miluju tu svou.

Během dlouhých chvil,
pod závojem víl,

čeká další díl...

*