programátaová...

ovšem to není tak docela pravda
tak jako si za peníze můžete kupovat různé věci
i v paměti může jednička či nula sloužit jako slovo k různým účelům…

co když vytvořím pár
praštěných nálevů...

například že ta kostka
kterou držím
prokluzuje
manžetové knoflíky
se občas dají do smíchu
samičí propiska
opustila vyschlého kalamáře
což byl signál
že bude klábosit
a zatímco zapomětlivá zelenina
nemusí vždy schroupnout šmolku
desetinný drozd
nešikovně plivnul
a začal se kácet
koláč položil karty
řka že je trop
nabral si mezi šálky
nečekané hosty
a já si uvědomil
že do toustovače
který za to stojí
bych neměl vkládat astronauty…

to co mám uloženo v paměti
nemusí být nezbytně totéž
čemu rozumím
co znám
zůstane to pro mě
prostě momentálně nedostupné…

víte kdy začíná nuda?

není to tím
že bych vyčerpal repertoár chování
ale až tehdy když zmapuji prostor
který mé chování omezuje…

ovšem ten je naštěstí dost složitý na to
aby mne neustále překvapoval…