V koupeli neřestí,
vymývám zbytek dnů,
z vlasů do nebes patřících.
Všední vřískot havranů,
zřasily vlny levandulí,
vřes klesá vánkem pryč.
Na rtech, kdysi smích,
vrní teď vlaštovka,
velebí si ve vaně.
Vůně válečných snů,
mizí v odpadní výlevce,
vaří lávu všedního smutku.
pěkná, moc. jen na mě dýchla smutnou melancholií, tak si ještě musím trochu spravit náladu:-)RM.
04.12.2012 12:38:59 | Robin Marnolli
Pěkná a poutavá. Chválím nález inspirace ve zcela obyčejné a všední věci. Osobně nejsem fanda volneho verše, ale sem se hodí...
04.12.2012 09:55:31 | Miro Sparkus