Hleď zpříma smrti do tváře

Mrtvý pták ležel pod okny
domu.
Po noci chladné.
Proč krutý život dal sbohem
tomu,
kdo zpíval ladně.

A píseň, kterou máme tak
rádi,
v tichu uvadne.
Pak jen vítr hebké peří hladí,
když spí bezvládně.

Tam pod sněhem bez života
leží,
v mrazivém hrobě.
Jen zbytky kostí a trocha peří,
drží při sobě.

Když obleva odhalí tu
zrůdnost,
pak odvrátíš zrak.
Pro otevřený hrob je ti
smutno,
však necháš to tak.