Věnováno Janu Palachovi

 

Co bylo, spláchly deště

a já chci křičet JEŠTĚ

mám vztek, kde jiní mlčí

a strach má hlavu vlčí

a pod maskou se schová

a zase stejná slova

a zase stejná gesta

kde včera vedla cesta

jsou zrezivělé kříže

a kdekdo boty líže

a na jiného plivne

co včera bylo divné

je první článek moci

jsme lidi nebo cvoci?

jsme lidi nebo žrádlo?

co platívalo, padlo

co skoro zašlo, žije

když ohýbá se šíje

tak bývá to až do dna

co včera byla škodná

je vyvolená smečka

je snadné všechno přečkat

a žít si ve svém světě

vzít význam každé větě

a nakazit tím děti

předáš jim svůj díl sněti

co z krve život dáví

tam společnost se baví

a každý někam spěchá

všední den v zimních Čechách

a lhostejnost se valí

tak milí pozůstalí

zemřeme ještě živí

i poslední se zkřiví

promiňte, já jsem proti

nekňučte, patrioti

a stůjte zase rovně

tíží to, nevýslovně

i Hus neuhnul bídě!

až chytnu, ať jsem vidět