Tekuté ticho dál a dál do země se vpíjí
a v těžkém dýmu černá silueta
a s životem smrt se krátce míjí
ta krutá dáma, navždy staletá.
Těžká kola času se stále stejně točí
a dávají znát nám, kdo je tady pánem
jak divoká šelma, co na záda ti skočí
a pouhá mršina zbyde nad ránem.
Malá noční hudba do ztracena hraje
a do uší se tiše vkrádá
jak když sladký plod na stromě zraje
avšak nikdo jej nepostrádá.
Jak naprosto zbytečný pátý element
o němž ani nikdo vědět nechce,
jak v osamocení žíjící starý kmet
co naposledy vydechl lehce.