Povzdech nad dopisy

V dnešní době emailové komunikace,
stýská se mi po normálním dopisu,
ač myšlenky běhají mi křivolace,
vytvářím si tu jednu premisu.

Lidé k sobě teď mají dál,
když facebook vládne světem,
kdekdo už na elektroniku lál,
co my odkážem svým dětem?

Jakpak je to vůbec možné,
že se krásná báseň s vyznáním,
formátem doc. totálně požne?
Je to pak jak soulož s vykáním…

Místo ručně psaných čárek,
zbyde pár rozostřených pixelů,
a ač dobře míněný dárek,
někdy vyzní jak symfonie činelů.

A proto stýská se mi po krásce,
co o růžích romanci psala,
o upřímné, čisté lásce,
pro kterou srdce všanc dala.

Pak obdržel jsem přehnutý papír,
pár řádků na bělostném papíře,
jejich elegance pronikla jak rapír,
pocity v duši byly k nevíře.

Proto napište někdy dopis tužkou,
vetkněte pár veršů na stránku,
a s obálkou, jak věrnou družkou,
pošlete je milé přímo k nosánku :-)