Šedá duše

Moje duše je šedá,

jako popel zapálené cigarety,

doutnám, hořím, dohořívám.

 

Bílá jako papírek,

obalující tabák,

mizivá jako kouř,

vypuštěný z astmatických plic.

 

Kolik je odstínu šedi,

černá jako tma,

bíla jako sníh.

Střední cesta nejde vždy jen středem.

 

Šedivá je dnešní obloha,

rudé srdce mísí se s vajglem,

a růžová je tatam,

kde stávala kdysi jsem.

 

Jen noční nepamtující se tep,

zhýralých skřetů svět,

a upadající růží květ,

jsou daleko,

daleko za naším chápáním....