timšel...

sníh se zvolna snáší
a já mám přitom zvláštní pocit
že Duch bouře
Orel volnosti
znenadání pronikl duší…

není vždy zcela možné určit
tu rozhodující chvíli
a proměnu nálady
kdy nebezpečí přestává být
horší než mlčení
a mlčení začíná být horší
než nebezpečí…

někdo vystřelí
jiný se objeví ve stejnokroji
další hlasitě přetřásá skandál
o kterém ostatní mlčí
někdo smekne klobouk
jiný ne
a než se nadějete
lavina se utrhne
kdo projde opravdovým bojem
ten marný nevyhledává…

víte
můžeme si myslet cokoli
věřit čemukoli
ale naše životy se skládají z toho
co jsme skutečně udělali…

hledáme smysl života
jako by to byl nějaký kvíz
co je třeba vyřešit
ale přitom prostě můžeme
život smyslem obdařit…