Když sněží...
Když sněží...
Anotace: ...aneb důkaz pochybovačům, že šest let po své poslední básni už opravdu neumím. S básněním jsem skončila, ale pro těch pár lidí, kteří se mě snažili přesvědčit, že mám pokračovat, jsem se ještě jednou ne/úspěšně (nechám na jiných) překonala. :)
Sněží...
Jsme zas jako malí,
jak děti, co běží
po škole na hřiště,
kde pečlivě válí
koule na sněhuláka.
Pomáháš mi vstát
a na zemi leží
dva sněžní andělé.
Dál na ně sneží.
Musím se smát.
Dvě malé děti s bílými zády
se běží pryč koulovat.
Komentáře (8)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Hele..jako..myslim že todáš a napíšeš dobrou věc...tohle shazování se mi nelíbí..a pokud cheš povbudit...tak talent máš..jen ho chytit.RM.
14.12.2012 23:53:04 | Robin Marnolli
Obrazy fajn, ale trochu mi tam chybí pointa, takhle to je takový do ztracena.
14.12.2012 23:11:46 | Jan Voralberg
Díky. Jak jsem podotkla v anotaci, nepovažuji se za básníka, a takhle to dokazuji. Tady jsem úmyslně nechala zbytek příběhu na čtenáři, vymyslet další verš by pro mě nejspíš bylo nesplnitelné...:D
14.12.2012 23:19:10 | Namaroniké
Myslím, že bys to dokázala, není to tak těžký něco vymyslet. :)
14.12.2012 23:20:54 | Jan Voralberg
Jsem spíš orientovaná na prózu. Že vyplodím báseň jsem si slíbila v březnu...ehm...pokud mě něco napadne, ráda své dílo přiupravím...do roka a do dne...:o)
14.12.2012 23:24:52 | Namaroniké
Lomikare, Lomikare, beru tě za slovo. :))
A běda ti, jak to tu za rok nebude. :P
14.12.2012 23:26:14 | Jan Voralberg