přízračně šitá,,,

slunce zatínalo ostny
do bělostného ubrusu
a obrysy ohnivých ryb se míhaly
jako v křišťálové kouli osudu
před zrakem jasnovidce...

kutil jsem cosi se sněhem
a papírovými krabicemi
když jsem periferním zrakem
zahlédl pohyb…

měla nabírané šaty
co se řadily
mezi ty
jež bývají výtvarně pojednány
a tlačila před sebou šicí stroj
pak se usadila pod slunečník
začala šít něžný závoj
a občas mezi stehy
pudově vyhlédla na obzor
což je pro ženy důvod
odpradávna známý…

náhle její oči znehybněly
jako horizont
a poté
jak z kouzelného rozmaru
andělské arabesky
utvořila rumělka
v osvícené tváři
spirálové prstence
co se pomalu rozplývaly
jako šarlat červánků…

nesnažila se nic dokázat
jen objevila to
co se dokáže dokázat samo…

jako se bota obtáčí
kolem chodidla
a ne naopak
i myšlenky si přizpůsobují způsob života…

čím déle to totiz studujete
tím víc máte pocit
že se ztrácí čas
když věnujete pozornost jen tomu
co se zraku zdá
a ne tomu
co se už nezjevuje
protože to zmizelo…