Navěky

za noci chladné,zvláštní snad
na louce plné květů
po zádek běhal zvláštní chlad
a kolem tisíce snad světů

krásná ach krásná byla
jak labutě bílá sivá
neb moře s modří hlbinou
on nemyslel už na jinou

očarován bloudil jen
to jen ona zavinila
nemohl to býti sen
vždyt se mu přislíbila

vždyt zde láska počala svůj zrod
za noci vášně plné
ze dvou rodin jeden se stal rod
to nidky nezahyne

leká se on smrti? Neléká!
tu vyhlížu už zdaleka
a sám by raděj na proti jí šel
než aby život bez ní žíti měl.

Z dálky zvuk zvláštní k nemu zní
snad je to šance posledni
rychle jak střela vyletí
u kostela stojí v zápětí

ona celá v bílem i závoj snad
perličkami pošitý je její šat
ruku v ruce uličkou už jdou
jen s ni chce být, s tou jedinou

zvony dozněly jen kříž tu zbyl
lásku jejich nikdo nerozbil
navěku tu spolu budou spát
a všichni na ně budou vzpomínat