Mraveniště

Chovám si svůj klid,

který bych neměl mít,

avšak dokud budu žít,

nemohu bez něj snít.

Prochladlý a nahý,

dívám se z oblohy,

na mraveniště bez něhy,

kde vítězí ten padlý.

Ptám se, mé drahé lvíče,

proč necení se hrdost,

kde jsou od krásy klíče,

čeho je málo a čeho dost.

A tak,

Chovám si svůj klid,

bez kterého se nedá žít,

a než budu života syt,

budu se snažit alespoň snít.