Už nikdy víc

Ponurým městem leje se déšť, smáčel jim kabáty, těm co pomníky stavěli.

Dali fotky a datumy hrdinů do kamene vtesali,

Pak pánové s dámami přišli a hold vzdali.

A matky s dětmi v chalupách hladoví.

Jen na poli teď tiše leží, jejich drazí, milovaní.

Otec, syn, drahý, sotva plnoletý.

Leží sám s kamarády v těch krajích prokletých.

A ti co slavnostně hold vzdali, už dávno zapomněli.

Přemýšlí páni a dámy, jak koryta plné by zas rádi měli…