Junonin...

obloha byla jasná
pouze na okrajích vyšívaná
purpurovými arabeskami
slábnoucího slunce
v terasovité zahradě
se procházela žena
a kolem ní se promenovali pávi..

měla k nim blízko
svou krásou
a někdo by možná řekl
i neužitečností
s pyšnou vizáží
širokou vlečkou
a nebyla daleko tomu
aby občas nevykřikla
aby zbořila hradbu
nepochopitelného klidu
který se snáší hůř
než nepochopitelný hluk

jemnocitná
a zároveň konzervativní
s pocitem
že jí se nic neřekne
zatímco se svět mění…

možná proto
se zaměstnávala
jistou ženskou prací
co spočívá ve snaze
pomoci slečnám
oblíbit si muže…

jsou totiž poněkud matoucí
jako když nasloucháte
s podivným zalíbením
člověku hrajícím na violu
jenže svízel je v tom
že vždy nastane chvíle
kdy nevíte jistě
jestli je to díky člověku
nebo viole…