Pouť

Neřeš prosím tě, neřeš ten můj sen,

zůstaň jen semnou, než bude z noci den.

Než se má obava se svítáním zmenší,

krása k nám přichází, bohužel jen zvenčí.

Já ráda bych věděla, co tobě v mysli se zračí,

tak prosím řekni to, pro naději naší.

Chtěla bych povědět pravdu,jen tobě,

jenže pak samotná, octnu se v hrobě.

Pravda je krutá a mnohdy zabíjí,

to radějc vypiji, jed, třeba zmijí.

Tak prosím, přestaň se ptát,

vždyť víš, že stane se, co má se dnes stát.

Předtím mě, ni sebe neochráníš,

tak proč, proč se tomu bráníš?

Sedni si, zastav se. Dobře, já ti to povím,

svět se dnes zhroutí, bude nahrazen novým.

Ten se ti určitě moc líbit nebude,

ale to nevadí, ještě mnoho nás zbude.

My budem oběťmi i zrádnými vrahy,

stačí jen naskočit a držet se dráhy.

Sbohem můj příteli, měj se krásně zde,

a na další pokušení nezapomeň říct, ne!