Mám v hlavě brouka,
co do uší mi brouká.
Nerozumím mu však skoro nic,
ale on si nedá říct,
v mluvení pokračuje,
a mě tím otravuje.
Radí mi, co dělat mám,
nevím, zda na rady jeho dám.
Pokouším se přemýšlet,
zdá se, že zná celý svět.
Všechno ví a všechno zná,
dobrou radu prý mi dá.
Asi mu dám ještě chvíli
a uvidím jeho píli.
Potom se rozhodnu jak dál.
Mám v hlavě galerii obrazů
řítím se sálem ze srázu,
kde verš jsem napsat chtěl,
brk můj však oněměl,
kalamář začal se mi smát,
a toho jsem se právě bál,
musím se rozhodnout, co dál.
25.12.2012 19:27:31 | Robin Marnolli
Vidíte to! To já zase mám v hlavě krokodýla. Ten mi do uší nebrouká, ale krokodýlí. Krokodýl krokodýlit nikdy nepřestane, krokodýlení je totiž krokodýlí nejmilejší činnost. Holt starýho krokodýla novým kouskům nenaučíš. No a právě ten můj krokodýl pozdravuje toho Vašeho brouka a Vám přeje hodně štěstí a zdravý rozum při tom rozhodování. Co byste po něm chtěli, je to holt jenom krokodýl. ;)
25.12.2012 19:15:08 | 5kvitek