in sekt...

skupina kuželovitých stromů
se obaluje
jarními motivy
květinové záhony
se rozkládají
jako šlechtické erby
přísné a zároveň veselé
s výhledem
na majestátní oblouk
krajiny
a na obzoru vystupují oblaka
rozplývají se jako dým z děl
jako by slunko mlčky dobývalo
tmavé kóty země...

do toho světla vyšla žena
a zdálo se
že vtahuje vzduch nosem
jako váleční oři v písmu svatém…

díval jsem se
jak se raduje
ze svého roucha
které na ní vlaje
v souladu s větrem a krajem…

je prostě ten typ
co se vrhá do všeho
a s důkladným zašplouchnutím
její nápadná krása
je z rodu pnoucích
stejně tak přítulná
a s dobrou náladou…

co myslíte příteli
nepřipadají vám občas všichni
jen jako nějaký druh hmyzu?

myslím že ne
třeba vy mi připomínáte květinu
a v téhle chvíli bych rád ochutnal
vašeho nektaru…

a pomalu jsem k ní vzlétl...