Deník

Když si skládáš svůj deníček plnej pochybných vět. Párání slov si nezakládá s životy, které uvádíš a které tu urazí spousty cest papírem. Listy tvého deníčku plného sladkých bytostí, nacpanýho báchorkou největší k zalknutí snad po listech trhám a házím k vodám nejhlubším. Ta cesty najde si v krasopis. Najmem si dřevěnou loďku. V plachtoví si opře vítr s rozpuštěným vlnobitím pocestujem v širé chladno bez sebe, jeden bez druhého jen na jedný ploutvi prkenýho voru. Tam zdali bílé stránky si uleví svým textem tak přebujelým a obratně Tebou napsaným. Kde rozpitá strana v předávání si mne podá v překvapeních jak lenoochoda na měsíci. Tam kde truchlící bytost si nedbá časovosti, tam kde nefunguje úleva si na věčnou odpověď nikdy nepočkám. Jen jak stín budu sálat v zimovištích kde loďky plout neumí.