Bolest....

Bolesti přibývá každý jí zná,
nač se tě tvůj známí ptá?
jej nepřekvapuje údů chabost,
je to jak tvá vlastní slabost.

Divíš se spěchu vlastní krve,
to tvé nitro rozedere.
A dech náhle zaskočený větou,
trny růží na tvých bedrech kvetou.

Její ruce se do tvých vlasů noří,
ústa tvá šeptají jak její nitro shoří.
Náhle třas v cizích hlasech,
s duhovou stuhou v jejích vlasech.

Náhlost soumraku taseny sečné zbraně,
zničit tu ženu na jej vlastní hraně.
Pohltit jeji krásnou duši
rudá jí přec tolik sluší...