Stabilita v jedné stopě

Už dlouho jsem nevyjádřil své pocity ,
víc než často se sebe ptám ,“Kdo si ty?“
Na zem padla první vločka ,
ledová paní řekla, že jaro ještě počká .
Procházím se krajinou , myslím na tebe,
už aby bylo jaro myslím jen na tebe.
Zima je krutá a taky dlouhá,
roztání sněhu – zatím myšlenka pouhá.
Avšak přeci jen již ke konci zimy,
napadají moji hlavu už veselé rýmy.
Slunce svými paprsky zas ohřívá zemi,
v tuhle dobu pro mě jiná radost není.
Jednou stopou jezdit, to je vážně prima,
pane bože dej ať nikdy není zima.
Dokud tady budu živý , zdravý,
bude stroj v jedné stopě pro mě to pravý.