Zpověď starého muže

V dálce se třpytivě,
naděje leskla,
krvavá krůpěje,
do sněhu pleskla.

Chtěl jsem ji osahat,
dotknou se peří,
polapit do sítí,
pro ty co věří.

Skryl jsem své rozpaky,
ukryl ji v kapse,
tam je teď schována,
před zraky dravce.

Já náhle pochopil
lidí pár kteří -
v zázraky doufají
a urputně věří.

Tady vám povídám,
druzi mě milí,
že dravec ten touží jen,
zadupat život mé
- Naděje víly.

A tak rozhodl jsem se,
uchránit ji,
před spáry zlomyslných snivců,
a raději vložit ji,
do rukou jednotlivců.

Já jsem již
starý pán,
a tohle pro mě není,
to mladým a bláznivým,
patří to snění.

Ve světě smutno by,
toužení bylo,
vždyť ruku v ruce s nadějí,
se kdysi narodilo.

A tak jsem raději,
společně s toužením,
pustil i naději.