První

První...

Sedím a jen jako blázen tiše se usmívám.
Myšlenkama jinde, skoro okolí nevnímám.
Sedím a v hlavě přemítám páteční večer a dnešní den.
Možná měl bych se štípnout, jestli nebyl to sen?

Ten milý úsměv a ty krásné oči.
Když vzpomenu si, tak hlava se mi málem točí.
Být s ní, ten čas plyne jako dravá voda.
Ale bez ní? NEUTIKÁ! Věčná škoda.
Těším se, až zase spatřím ji a uslyším ten hlas.
Ne prostě neutiká to! Prosím urychlete někdo čas.

Dlouho jsem nic nepsal, a proto možná volím špatná slova.
Teď však ke psaní jsem poznal "múzu" a proto vrátím se k vám brzy znova.
Snad s lepšími verši a se slovy jež melodicky zvoní,
neb další básně, budou o ní...
(LSI, 6.1.2013 - pro R.K.)