Prosím o smrt!

Ležím v mokré trávě,
nevnímám ten chlad.
Míří na mě smrti zbraně,
mám po smrti hlad.

Necítím nože bodnutí,
necítím úder kamene.
Slyším však jak bozi hodnotí
Co? Můj život, Satane!

Ano, mluvím k tobě Satane,
potřebuji podat smrti ruku.
Mám v srdci kus kamene
a hrot nože ve svém boku.

Bolest už necítím,
chci pouze spát.
Nejvyšší však neslyším,
že by mi smrt chtěli dát.

Tak prosím Tebe,
ty si bůh pekla.
Nepotřebuji do nebe,
jen smrti bych se dotkla.

Nebe neslyší mé utrpení,
chtějí abych žila.
Mě by ale pomohlo utopení
nebo třeba ohně síla.

Liská bytost není v dohledu,
ta by mi z utrpení pomohla.
Viděla by zoufalství v mém pohledu
a ukončit můj život by se rozhodla.

Nikdo takový tu bohužel není,
jen bez pochopení bůh a bez citu ďábel.
Padá na mě bolestné snění,
jako by život se smrtí boj sváděl.

Chci už na věky spát,
ukončete mé trápení!
Podle boha bych se měla kát,
podle ďábla podlehnout svádění.


Ani jeden z nich mi pomoci nechce,
tak prosím o pomoc Tebe – přírodo!
Vyslechla mě! Blesk do mě vletěl lehce
a pak hrom a vytoužená smrt!