Oceány sly padlých
z očí milionů.
Kroky
věčných bláznů.
Jako ruka, co z hladiny se tyčí
bez těla
bez majitele.
Proč se tam tyčí?
Nikdo neví.
Prostě si tak pluje...
Morbidita?
Ne...prázdné myšlenky
postrádající tvar
temně
obmotávají tě.
Navozují žal.
Červená se smísí s čenou
a bílá zaniká.
Není to obraz.
Je to idea, jež navždy uniká
a mizí
a ticho se do ní vkrádá.
Již více
ji nikdo nepostrádá...