mé psaní

Počátek psaní
Zvláštní, ten rozdíl ťukajících prstíků klávesnice oproti peru, hrotu a když se zadíváme blíž, vryté vzpomínky, touhy našich srdcí, pluly kdysi po papíře, četla-li vás osůbka znovu a znovu, i když papír žloutl, inkoust začal vybledat, vždy zůstalo psaní od něj, od ní, cosi milé k čemu jsme se rádi vraceli. Obsah dýchal citem, tu naškrábané v rychlosti, pojindu zas krasopisně milostné to psaní, toužit ať jen nechybuji ať kaňka nerozpije jeho naděje ať hloupá chyba nedá důvod ku smíchu by posunul význam snad slůvka mám tě rád.
Dech můj těžší a těžší připadá být počátkem či teskným loučením na konci nového? Tma v oknech samotu mi připadá, jen tenounký pruh psaní mého ve světlo se promění, ve světlušky rovnající v řad ve šňůrečku toužící jak náhrdelník provázat. Ťukající kapky deště, snad stesk to můj, klávesy ťuky ťuk tu hrají, borůvečky plavé s modrou v předělu, sním již nový den? Uspávanka kolébavá mysl snad básníkova snad jen citů bláhová obrací se světélka toužím tebe malovat. Opsat praménky potůčkových modrásků, touha pomoci v něžném kvítku vžila, oči plné vesmír modřinková s pírečky, rostáhnutá křídla mráčků, navždy modrá, oleandr v horkém keři, u cesty se teplem chvěje, teteliví kolibříčci citem srdcem tebe volá, má milá tebe hledá, pověz psaní kde jsi?

Věnováno jí.