Díra

Po zlaté cestě,

dojdeš k hadímu jedu,

trpaslíci,

zhulení svojí nedočkavostí,

vdechují výpary tvého potu,

smějí se, když šaháš po poháru slávy.

 

A zhaslá lampa,

prý někdo umře,

nedochází ti,

rovnice möbiova pásky.

 

Pod očima života,

dva pytle nočních mur,

mlha si krátí cestu k tobě,

přes zámecký dvůr.

 

V uších ti praská,

nesoustředíš se na realitu,

žiješ si v nicotě,

kde nespálí te svíčka.

 

Jsi jenom troska,

řiční treska,

dal by sis k obědu,

hrneček od medu?

 

Stojíš v křižovatce budoucnosti,

taháš sirky,

kam se máš vydat,

a místo toho stojíš v louži.

 

Bahna a másla,

před dírou do světa,

kde na tebe nikdo,

nikdy nečekal.