De mortuis nil nisi bene

De mortuis nil nisi bene,
znělo mi pořád silněji v hlavě.
Tak jsem si sedl pohodlně do křesla,
s tím, že poslední krok zvládnu hravě.

Po dlouhé době s nepoznaným klidem,
jsem zásobník jednou včelkou nabil,
a věřil, že víc jich nebude třeba,
vždyť jednou jsem už zabil.

Napadlo mě dát si ruskou ruletu,
konečně byla alespoň jedna věc jasná.
U jednoho hráče mám 100% jackpotu.
Taková pravděpodobnost je smrtelně krásná.

Vždycky jsem chtěl vědět,
jaká je ta hra ruských generálů.
Prý byla s vodkou hodně oblíbená.
Alespoň dle tamních memoárů.

Tak roztočil jsem rukou zásobník
a koukal při tom na nebe,
najednou jen ohlušující rána
a teplá krev, co zazebe.

De mortuis nil nisi bene…