Jed z ledu

Jsem jako stonožka, který postupně utrháváš nožku po nožce
a ona tě má pořád ráda, možná
protože milovat by znělo infantilně
směješ se tomu svýma očima zablácenýma
až černýma... Skoro tak černýma jako Obama.
A to původně měly nasládlou barvu tvých stehen.

Přinášíš další noční bloudění
po celé délce mé lebeční stěny
rozlouskneš jí jako vlašský ořech, našla bys prvky surrealismu
kdyby ses neschovávala za ty permanentní náznaky nezájmu
moje žirafa hořela kvůli tobě.
Tak pojď blíž naposledy.
Naposledy dovolím ti dotknout se mého těla
je trochu studené a taky trochu mrtvé
takže se nebudu bránit, když mě ještě jednou zabiješ
máš na to talent.

Ale zhasněme světlo, dost bylo tragikomedie
já už nemám čas
musím si koupit rakev na míru
a rezervovat místo na hřbitově.