Ukradené ráno
Ukradené ráno
V samotě chvíle,
kdy utichá svět..
Jsem jen já,
bolest, samota a..
světlo.., tak zvláštně silné..,
barví se do ruda,
jenže
nemůžu přestat..
Snění co chce mě pohltit
a já odmítám..
Bráním se, leč marnost ve mě
cosi probouzí...
Možná naději
o kterou se neprosím
a chci!
Znovu prosit a žádat..
Mít tu sílu,
urvat se..
Ničit a budovat, se smíchem,
který se nedá
ukrást...
kdy utichá svět..
Jsem jen já,
bolest, samota a..
světlo.., tak zvláštně silné..,
barví se do ruda,
jenže
nemůžu přestat..
Snění co chce mě pohltit
a já odmítám..
Bráním se, leč marnost ve mě
cosi probouzí...
Možná naději
o kterou se neprosím
a chci!
Znovu prosit a žádat..
Mít tu sílu,
urvat se..
Ničit a budovat, se smíchem,
který se nedá
ukrást...
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Rezavej klíč se dá obrousit a natřít...jako nový...no, práci to dá, dyž to má vypadat pěkně, to jo.
19.01.2013 07:14:20 | Robin Marnolli
Jen asi tohle bych Ti chtěl :
A pak jsou chvíle
kdy svět vstává...
Třeba jsi sama
slunce šimrá na víčka
světlem
barvou tvých vlásků
které už jeho barvu
vlastně nemají...
Vstát či nevstat
toť otázka ???
Co zrovna dnešek
může přinést ???
Možná naději
čekáš už dlouho
mezi sny!!!
Nepros, nežádej
Jen prostě tiše
povstaň...
A lepšímu dnešku
malinko pootevři dveře...
Klíč už přece máš !!!
19.01.2013 00:37:45 | Madanik