Moje první vzpomínky,
jsou trochu rozmazané,
ale vím, že jsi to ty,
kdo choval mě jako miminko.
Česávala si moje kudrnaté vlásky,
a říkala si, že jsem tvoje princezna.
A já jsem se tak díky tobě cítila!
"Jsem pinčezna!"
Držela jsi mě za ruku,
když padala jsem na pusu,
a smála ses na mě
dodávala si mi kuráž.
Radila mi jak na kluky,
a naučila mě jak žít.
Dala jsi mi život a
díky tobě vím jak to chodí.
Jsi moje sluníčko
v černých myšlenkách,
jsi můj život,
moje jediná osůbka.
I když jsme se spolu natrápili,
jen důkaz pravé lásky.
Protože víme, že si odpustíme,
takové jsme byli a budeme.
Kdybych o tebe měla přijít,
teď když jsem tak sama,
možná sobectví,
ale žalem bych umírala.
Vidím tě, tak jako hadrovou panenku,
a já jsem bezmocná holka,
volám o pomoc z plných plic,
a nevychází ani hláska.
Hlava se mi motá,
ztracím pojem reality,
do snů se dívám,
tebe tam hledám.
A během noci,
chodím tě kontrolovat,
jak krásně chrápeš,
nic hezčího jsem neslyšela.
Ještě máme spolu být,
a naučit se lépe žít,
kdo by nás objímal,
kdybychom neměli jedna druhou.
Miluji tě, tím nejsilnějším poutem, a sobecky říkám,
že tě ještě potřebuju a ty tu se mnou musíš být.
Kirsten,
vážně nevím, snad za opravdovost pocitů
a také jsem rád, že jsi TU!
Marty
19.01.2013 15:33:16 | kudlankaW