Na cestě k vrcholu

Znaven nástrahami Zimy,
opilý vínem výšek,
na cestě z ledu a kamení,
potkal jsem
bohyni Kálí...
Seděla prostřed cesty,
čas plynul kolem ní,
byl jí.
Sukénka
z uťatých lidských paží
se občas zatetelila
ve větrech nekonečna.
Chtěl jsem jí obejít,
však náhle,
jako zašimrání,
spočinul na mně její zrak...
Něco mi dala,
na oplátku si něco vzala...
Uťala mi paži
- tu třetí,
jež zachytává vlákna času
a vpletla ji do své sukénky...
Tím dala mi svobodu,
moc nad svým osudem.
Vše co se stane,
zaviním si nyní,
jen já sám.
Já,
s krvácející ranou,
vyrazil opět
na cestu k vrcholu...