stultifera navis...

podivně opilý koráb
pomatence
se svým rozumem
brázdí vodu
co odnáší pryč
a zároveň očišťuje...

nejistá budoucnost
vsazená dovnitř vnějšku
a nikdo nezná zem
u níž přistane
a nikdo neví
odkud přichází...

voda a šílenství...

z neklidu moře
jehož neznámé cesty
skrývají bohatství
podivných vědění...

z té fantaskní pláně
která je protějškem světa
nekonečností touhy
úhorem starostí a nevědomosti
mezi falešnými odlesky
uprostřed pošetilosti
za niž nikdo přesně nemůže
která je ale pro každého tajným svodem...

šílenství prý lidi oslepuje
zatímco na hradbách Campo Santo
bláznivá Gréta pravdu vykřikuje
a myšlenky mají všechen čas
být zváženy
na své pomalé cestě
od srdce k hlavě
člověka se pštrosím krkem...