Vzpomínka

Je to vzpomínka,
kdesi uvnitř hlavy,
začerněná fixou,
jež vedly mé prsty,
vzteklými tahy.

Je to jen popel,
ze shořelé hranice,
vzpomínka truchlivá,
co bolívá nejvíce.

V nedělní vánici,
zpívám si pampadam,
a společně s vzpomínkou,
hlouběji zapadám.

Slibů dost bylo již,
příteli co vlas máš plavý,
čas spolu s odloučením,
se mezi nás staví.

Už nikdo se nedoví,
jak dobře nám spolu bylo
řekni mi příteli,
co? Co se nám přihodilo?

Ty už to nepovíš,
až příliš jsem ti vzdálená,
na odpověď nečekám
a tak vzpomínku na tebe,
raději se smutkem,
všeptávám do nebe.