Pláč sudiček

Pláčou mé sudičky,
že obíhám po své zvrácené dráze života
a se svými společníky hodujeme
torza těl největších básníků v dějinách,
abychom hladovým davům ukázali,
co je to nasycení

Pláčou,
že křtily někoho, kdo bude svlažovat
zoufalé kundy historie rozdvojeným jazykem,
aby v orgasmu přerušily ubohé mollové
ticho durovým výkřikem: „Nenávidím tě!“

Pláčou nad mou osobou,
která jest jedinečným
zrnkem písku v té bohapusté
poušti světa.