do detailu...

mám návyky tak ustálené
že vlastním i přesný způsob
jak si postavit na místo šálek kávy...

což je stejně vzrušující
jako pohled
na první kolo nebo pluh
a člověku to vnukne pocit
co by měl mít pořád
že žije v době
kdy svět dosud prožívá své dětství...

přečíst něco z historie
lehce nemorálního klubu
Společnosti bot
po nebožtících
ověřit podivný původ
Spolku Věřících a Šelmy
a dozvědět se
proč Institut prasklých žárovek
fúzuje s Ligou černé olivy...

rád vítám tvou tvář
jako bych v paletě slunečního západu
vítal jednu barvu navíc...

představ si
že vyjdeš v noci ven
procházíš tichými ulicemi
obsypanými měsíčním stříbrem
až dojdeš na otevřené prostranství
s několika sochami
posléze uvidíš
že je jen jedna z nich
v baletním úboru a tančí
pak se ale podíváš blíž
a zjistíš že je to převlečený muž
a když se zadíváš ještě pozorněji
shledáš že to jsem já...

každý detail k něčemu vede
ale většinou k nesprávným závěrům
něco jako větve stromu
ovšem jen život stromu vlastní jednotu
a míří vzhůru
jedině ta zelená krev
co jak pramen tryská ke hvězdám...