Žít naopak

Vnukla se mi myšlenka,
bafla na mě z ničeho nic,
přece jen to nebylo nic.

Když člověk dokáže žít z radosti
a nemít starosti. Být sám sebou a
nešít sebou. Smát se bez pláče a
srát na sráče...

Tak já můžu žít z toho všeho,
z toho co mě mučí a po nocích
straší, z té bolesti a strachu,
která snad nedopadne jak v Tachu.

Záporné pocity převyšují kladné,
stejně mi příde, že nemám žádné.
Z těch pocitů bych snad mohla žít.
Je jich víc. Jsou silnější,
kdyby byly aspon moudřejší.

A tak se choulím k závěru,
že se na to všechno vyseru.