Anotace: to jsem já.... ten stín tam vzadu, co radu ti dá, sám při tom mlčky umírá.
Pod lampou muška,
pak ještě druhá,
vystřelí puška,
kdo, kde se hádá.
Smutná Kirsten,
v očích hněv,
na ruce prsten?
Špatný koloběh.
Chtěla jsem jen,
býti něčím,
nebýt jen sen,
možná teď brečím.
Kdyby srdce dovolilo,
ten zmrlý kámen,
a pak by to povolilo,
byl by nový den.
Jenže jsem nikdo,
tak to vyplívá,
a tedy proto,
vzdor tu vylívám.
Nezmůžu nic,
jak bych chtěla,
být něčím víc,
pak bych se měla.
Jenže nemám...
uf, to je smutek, těžký jak olovo.
22.01.2013 22:42:33 | Robin Marnolli