Ve stínu kopretin,
našla jsem světýlko,
možná jen malinko,
ty moje Malinko.
A ořišek pro tebe,
schoval se do nebe,
pleskání křídel,
vřídel pramenů,
schoval se do dlaní,
do smutných dnů.
Zlatavé klubko,
hluboko ve snech,
sníme si snídani,
zrníčko na dlani.
Temný stín stěhuje,
sněhuláky ze slunce,
na nitce paprsků,
...prskavky září.
Ve svitu hvězd,
ta hloubka mých snů,
našla si cestičku,
kde domov můj?
Na konci cesty,
rakev černá,
otevřená,
a já čekám,
kdo naposledy,
mě
objímá.....
Je mi to moc líto:-(
jestli je to tak...
nepochopil poprvé:-(
promiň
drž se, prosím...
RM.
22.01.2013 22:49:50 | Robin Marnolli
Ježíš! ne to ne.... to je ono...každý chápe jinak...protože každý jinak myslíme... ale metaforicky asi ano... ale skutečně ne...
Jen občas ten pocit mám,
že život,
už v rukou nesvírám.
A nikdy nevíme,
kdy pro koho si přijde,
možná teď
a možná....
někdy dýl...
takhle jsem nechtěla být chápaná:(
22.01.2013 22:53:04 | Kirsten
né, já myslel že něco zlého s maminkou, uf:-) hned je mi líp:-)
dík za vysvětlení.
RM.
22.01.2013 22:55:33 | Robin Marnolli
:) to doufám, že ona je v pořádku, vždycky raději já než ti druzí... ale děkuji
22.01.2013 22:58:03 | Kirsten
úplně se mi sevřelo srdce u toho konce...
22.01.2013 23:00:26 | Robin Marnolli
Ono by někdy mělo každýmu, aby si uvědomil, že nevíme kdy se co stane...nezávidím lidem co ví kdy umřou.... asi bych z toho zešílila... Někdo řekne je mladá... ale já na to říkám...nikdy nevíš co se stane až odejdu z tohohle místa....bohužel....
https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=6Lh7Zg8WXwU#!
takovej konec...když člověk vezme v potaz, že se to může stát kdykoliv asi si hodně rozmyslí jak se ke komu chovat, a jak zacházet se svým životem.... a ja mam pocit, že já sama už nijak nenapravím... že to okolí by se mělo uvědomit něco co já už pár let chápu
22.01.2013 23:03:45 | Kirsten