Jsem

Sedíš vedle ní,

přitom hledíš na mě.

Sníš o tom jaké to je,

se mnou se milovat ve svitu svíc.

 

Víš, že je malá pravděpodobnost,

že bude něco víc,

jen proto, že málo vyzkoušíš,

láska je pomíjivá,

vášeň nikoliv.

 

Očima mě svlíkáš,

nohou nenápadně hladíš,

pod stolem,

snažíš se být nevinný.

 

Občas si říkám,

věřím v lásku,

ale láska může být i k tělu,

nejen k osobě.

 

Myslím si,

a to ty nevíš,

jak snadné je mít tebe,

nebo jeho,

kohokoliv na světě.

 

Jen je těžké někoho vlastnit,

a ve vztahu vlastníme,

jeden druhého,

jiným závidíme.

 

Je mi to jedno,

jsem žádaná,

jak u kluků,

tak u žen.

 

Jsem jen jako letní vánek,

jako zimní spánek,

jsem sen, někdy možná víc,

to nevíš dokud nezkusíš.