Mezi bloky a vztek

Ostrý,

čpící,
jdoucí
do hlavy
OPAR.

Spíše
stěží prostupná
šedivá
hmota.

NEŽIVOTA.

smog


Všude špína
zbytky sněhu

LEŽÍCÍ,

Apatie
lidská
bolest
lebek

Ukrutný
LEDEN

Kdypak se
SJEDEM!?

Útlé nohy
děvenek,
přitažlivé
napoprvé
NAVENEK.

vůně
ROŠTĚNEK.

všech

taky
z vývařovny

Kol
betonových
bloků
CHLÍVEK

Kontejnery!

Dotkl bych se
DLANĚ
jenom vědět
KTERÝ?


Páni,
ta má ale
DŽBERY
na hrudi,
pohled na ně
hřeje
nestudí

OSRDÍ.

Rozhodně
NENUDÍ.

V uších mých
dunící

galoše

kolemjdoucího
HASTROŠE.

A štíhlá
S tělem
modelky
pod krátkou sukní
BORDELKY,
na útlých
lýtkách

VÁLENKY.

Jsem tolik
osamocen
o nocích

potem
ZBROCEN
Dám si PÁLENKY!
Skleničku…
nebo rovnou LÁHEV
Bože!
Ta má ale pánev!
Já jen

vítr v zádech.

Chlap
zachumlaný
v hadrech
zmizel
půli těla
v kontejneru
Nejde o poseru!

PROČ TO DĚLÁ?

Zkalí
oči mé
mžitky

Přímo před očima
rudě barví,
taky doběla.

Kdosi na mě zdáli
volá: „PANE?!“

Už na zemi,
s nepřirozeně
zkrouceným
KOTNÍKEM
napříč
podělaným
CHODNÍKEM
v poloze podivné
KLEJU

„Do pytle!“

A
nade mnou,
jak tak ležím
zase
klidně

SNĚŽÍ…