Rok

Čas, jenž zžírá mou mysl,
čas, který s tebou bych trávit chtěl,
čas, který minolost nenavrací,
čas, jenž chce, abych zapoměl.

Vítr odvál poslední lístky vzpomínek,
nebe ztrácí vůni tvé pleti,
stromy šeptají poslední tvá slova,
samy vlaštovky pryč mi tě vzaly.

Po dlouhý čas myšlenky na tebe zapadly sněhem,
zima naplnila mojí duši,
mráz opíjel mě bílým ledem,
přesto vidím tvůj obraz v polární záři.

S příchodem jara přichází naděje,
vše rozkvétá a vrací se zpět,
na křídlech labutí přelétáš závěje,
první rozkvetlý patří ti květ.

Vidím tě blízko v slunečním jasu,
s tvými vlasy vánek si pohrává,
hlava se mi točí, když spatřím tu krásu,
ve chvíli, kdy zachytím tvůj pohled havrana.

ALe jak je každý rok jediný,
jak po roce věci stejné nejsou,
jak každý z nás mohl být nevinný,
tak za rok už jinak cesty vedou.