Růže

Kdopak za to může,
že je krásná růže,
I když kráná, trny má,
ruka bude bolavá,
když si pozor na ni nedáš
a příliš ji svíráš.
Je krásná a přesto chytrá,
velkou obranu jí trn skýtá.
Omamně voní v uších zvoní,
chlapec honem pospíchá
na trny se nedívá
a když dívce růži podá
jeho ruka krvácí
a chlapec zrak odvrací.
Stála mu ta bolest za to?
Dívka chladná růži vrací,
chlapec svoji víru ztrácí.
Opodál však stojí jiná,
která marně po růži ruku vzpíná.
Chlapec, uražen se odchází
a druhá dívka se v slzách utápí.
Růže na zem padla,
smutná dívka po ní sáhla.
Do vázy si kytku dá
na chlapce teď vzpomíná,
jak je slepý, hloupý, sám.
Komu já svou lásku dám?