Válka jako láska

V zaprášeném poli
tam kde člověk jen bolest cítí
tak kde jiné šrámy bolí
rány duní, hlavně svítí.

Kulka letí, ztrácí se mi
další mrtvý padá k zemi
Tam kde smrt si bere lidi
katolíci, němci, židi.

Tam kde krve louže leží
kde každý minuta běží
Tam kde přežiješ jen stěží.

Kusy železa tě drtí
blíž a blíž jsi jisté smrti.

Na krku cinká ti psí známka
tělo je prý jenom schránka
Ruka svírá samopal
s křikem se vrháš dál.

Do největší vřavy
jako když tě smyslů zbaví
cítíš jen bolest šrámu
vtom uslyšíš střelnou ránu.

Po pohledu dolů
málem zlekem v hrobě
velká ráda po náboji
zeje totiž v tobě.

Krev se valí
po břiše se pryč plazíš
tvůj tábor je v dáli
cestu si však razíš.

Najednou jen tma a černo..
smrt si pro mě přišla
lest na ni však vyšla..

Probudíš se v bílém
trup ovázán páskou
vítězství je cílem
a vyhranou sázkou.

Slzy stkají, byla to výzva
stojím uprostřed louky
můj trup navždy zdobí jizva.