Pro kopretinu, básníku...

Přišla a bylo jí strašně smutno.
A nechtělo se jí jít pryč.

Ona tady byla
na chvíli
a je fuč.

Znova.

Vrátí se?

Možná se jenom bojí.
Ale, chce.
Jít tam, kde jsi
tam kam ona nemůže.

Stejně půjde dál,
protože už nic nevezme
blbej večer co se trochu nepoved

a nebo jo?

Protože to zejtra smažem...
Přiznám se..., sakra
já měla chvíli ráda,
ale byla to
třeba opilecká žvástovina?

Jsem Já
a jsi Ty..

A není nic,
chvilku se to tvářilo,
že by mohlo
a nakonec
zase nebylo víc...

Nebude,
ale moje kopretina
nezvadne...