aperta opercula…

někdy se považuji za zvíře
a přejímám od něj
hlas a pohyby…

jindy se pokládám
za skleněnou vázu
a couvám před lidmi
abych se nerozbil…

občas mám i obavy ze smrti
ačkoli si ji často sám způsobuji
kdy tělem proniká
hutná substance
podivné povahy
a fluidum se ocitá
ve zmítavém kolísání
jako odvěký zápas
plamenů a kouře
nositelů světla a stínu…

aquae stygiate
ex nitro vitriolo
et similibus extillatae
pekelná voda
v divokém pohybu
proráží ve hmotě
stále nové póry
do mýtu její chemie
pravdou dynamiky…

milý pane
řekla Chiangmai
slyšela jsem
je když se vaří krev
je dobré se zchladit
led je totiž dokonalý lék
pak napětí vláken pomine
teď se otočte ke zdi
položte ruce na dlaždice
asi ve výši hlavy
a otevřela pro mne
proud ledové vody
z ústavní hadice…